Tato kniha má dva předchůdce. Knihu "Kapitalismus a svoboda" vydanou v roce 1962 (University of Chicago Press) a televizní seriál nazvaný stejně jako tato kniha, vysílaný na programu Public Broadcasting Service v deseti týdnech v roce 1980.
"Kapitalismus a svoboda" se zabývá úlohou konkurenčního kapitalismu, organizací převážné části hospodářské aktivity na svobodném trhu - jako systému ekonomické svobody a nezbytné podmínky politické svobody. V knize je definována role, kterou by měl hrát stát ve svobodné společnosti.
V knize "Kapitalismus a svoboda" píšeme, že "naše principy neposkytují žádný striktní a jednoduchý návod, do jaké míry je vhodné povolit státu, aby společnými silami dosáhl toho, co je nemožné dosáhnout jednotlivě pouze prostředky dobrovolné směny. V každém jednotlivém případě státní intervence musíme sestavit seznam výhod a nevýhod navrhovaného opatření. Naše principy nám říkají, které dopady dát na stranu výhod a které na stranu nevýhod a dají nám podklad k tomu, abychom jednotlivým dopadům přiřadili správný význam."
Aby tyto principy měly základ a abychom ukázali jejich použití, rozebírají se v knize "Kapitalismus a svoboda" konkrétní oblasti mezi jinými monetární a fiskální politika, úloha vlády ve vzdělávání, kapitalismus a diskriminace, zmírnění chudoby.
Kniha "Svoboda volby" je méně abstraktní a konkrétnější. Čtenáři, kteří znají knihu "Kapitalismus a svoboda", zde naleznou rozvinutí filosofie, která oběma knihami prostupuje. V této knize je více konkrétního, méně teorie. Navíc je tato kniha ovlivněna novým přístupem k politickým vědám, který přišel zejména od ekonomů Anthony Downse, Jamese M. Buchanana, Gordona Tullocka, George J.Stiglera a Garyho Beckera. Tito ekonomové, a mnoho jiných, udělali kus dobré práce v ekonomické analýze politiky. Kniha "Svoboda volby" přistupuje k politickému systému symetricky s ekonomickým systémem. Oba dva systémy jsou považovány za trhy, kde výsledek je určen interakcemi mezi jednotlivci, kteří sledují své vlastní zájmy (široce definované), spíše než sociální cíle. Toto je v pozadí celé knihy a tématem posledním kapitoly.
Začátkem roku 1977 jsme byli požádáni prezidentem stanice PBS Robertem Chitestrem, abychom udělali televizní seriál. Jeho představivost, pracovitost a oddanost hodnotám svobodné společnosti umožnily vznik seriálu.
Televize je dramatické médium. Působí na emoce. Přitahuje vaši pozornost. Přesto zastáváme názor, že vytištěná stránka je efektivnějším prostředkem jak pro vzdělávání, tak k přesvědčování. Autoři knihy se mohou podrobně zabývat svým problémem - bez sledování tikajících hodinek. Čtenář se může zamyslet, zalistovat zpět, aniž by byl odváděn citovým nábojem nezadržitelně postupujících scén na obrazovce.
Každý, kdo je přesvědčován během jednoho večera (nebo po deset večerů po jedné hodině), ve skutečnosti není přesvědčen. Jeho názory může zvrátit osoba s opačnými názory, se kterou stráví jiný večer. Jediná osoba, která vás může doopravdy přesvědčit, jste pouze vy sami. Ve volných chvílích si musíte v mysli probírat jednotlivé problémy, uvažovat o mnoha argumentech a teprve za dlouhou dobu přeměnit vaše preference v přesvědčení.
Milton Friedman Rose D. Friedman Ely, Vermont
28. září 1979
Od svého prvního osídlení Evropany v Novém světě - v Jamestownu v roce 1607 a Plymouthu v roce 1620 - byla Amerika magnetem pro lidi, kteří hledali dobrodružství, prchali před tyranií nebo se jednoduše snažili najít pro sebe a své děti lepší život.
Pramínek se rozvodnil po Americké revoluci a po vzniku Spojených států amerických a stal se povodní v devatenáctém století, kdy se milióny lidí valily přes Atlantik a menší počet přes Pacifik, hnáni bídou a tyranií, přitahováni vidinou svobody a hojnosti.
Když přijeli, nenalezli ulice vydlážděné zlatem; nenašli lehký život. Nalezli svobodu a možnost plně využít svých schopností. Tvrdou prací, vynalézavostí, podnikavostí a štěstím většina z nich byla dost úspěšná v realizaci svých snů a nadějí. Dodala tak odvahu svým příbuzným a přátelům, aby se i oni připojili.
Příběh Spojených států je příběhem hospodářského zázraku, který byl možný díky dvěma myšlenkám, které byly uvedeny do praxe - obě byly shodou okolností publikovány ve stejném roce, v roce 1776.
Jeden zdroj myšlenek byl tématem knihy "Bohatství národů", mistrovské knihy, která ze Skota Adama Smithe učinila otce moderní ekonomické vědy. Analyzovala způsob, jakým tržní systém může kombinovat svobodu jednotlivce ke sledování vlastních cílů, na jedné straně, s rozsáhlou spolupráci a dělbou práce, které jsou v ekonomice potřebné k zabezpečení obživy, oblékání, bydlení, na druhé straně. Klíčová myšlenka Adama Smithe byla, že obě strany směny mohou na směně něco získat a pokud směna bude přísně dobrovolná, pak se žádná směna neuskuteční, dokud na ní obě strany něco nezískají. Není potřeba žádné vnější síly, žádného nátlaku, žádného omezení svobody, aby se mezi jednotlivci dosáhla spolupráce, když všichni z této spolupráce mohou mít prospěch. Adam Smith píše, že tímto způsobem jednotlivec, který "sleduje pouze vlastní zisk" je "veden neviditelnou rukou k cíli, který nebyl součástí jeho záměrů. A není vždy ke škodě společnosti, že záměry jednotlivce byly jiné. Tím, že jednotlivec sleduje vlastní cíle, často podporuje cíle společnosti efektivněji, než kdyby chtěl sledovat cíle společnosti. Nepoznal jsem případ, kdy by něco dobrého přineslo ovlivnění trhu ve veřejném zájmu." (1)
Druhý zdroj myšlenek byla uveden v Deklaraci nezávislosti (Declaration of Independence), vypracované Thomasem Jeffersonem, aby vyjádřil všeobecné mínění svých spoluobčanů. Byl vytvořen nový národ, první v historii, který byl založen na principu svobody jednotlivce k prosazování vlastních hodnot: "Tyto pravdy pokládáme za zjevné, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní a svým Stvořitelem byli vybaveni jistými nezadatelnými právy; mezi nimiž jsou právo na život, svobodu a právo na snahu o dosažení štěstí."
Skoro o století později tyto myšlenky vyjádřil přímo a jednoznačně John Stuart Mill.
"Jediným způsobem, jakým se lidstvo může ochránit před porušováním svobody ze strany jiných členů společnosti, je sebeobrana ... Jedinou právoplatnou možností použití násilí vůči kterémukoliv členovi civilizované společnosti je případ, kdy je nutné zabránit poškození práv jiných členů společnosti. Jeho vlastní dobro, a~ morální nebo fyzické, není dostatečným ospravedlněním ... Jediným jednáním, ve kterém je odpovědný společnosti, je případ, kdy je ohrožen zájem jiných jednotlivců. Pokud jeho jednání se týká jen jeho samotného, je jeho nezávislost po právu absolutní. Jedinec je suverénní, pokud se jedná o jeho tělo a duši." (2)
Mnohé v historii Spojených států se točí kolem snahy uvést do praxe principy obsažené v Deklaraci nezávislosti - od boje proti otroctví, završeném nakonec Občanskou válkou, přes snahy o rovnost v možnostech, až k nedávné snaze o rovnost ve výsledku.
Ekonomická svoboda je základní podmínkou politické svobody. Tím, že umožní lidem spolupracovat bez donucení a bez centrálního řízení, omezuje oblast, ve které může být realizována politická moc. Roztříštěním moci navíc svobodný trh omezuje možnosti koncentrace politické moci. Koncentrace politické a ekonomické moci v jedněch rukou je spolehlivým receptem na vznik tyranie.
Kombinace politické a ekonomické svobody způsobila zlatý věk jak ve Velké Británii, tak ve Spojených státech v devatenáctém století. Spojené státy prosperovaly dokonce ještě více než Británie. Začaly s čistým štítem: méně rozporů mezi skupinami a vrstvami obyvatelstva; méně státních omezení; více prostoru pro podnikavost a inovaci; a celý kontinent čekající na pokoření.
Výhody svobody jsou velmi jasně demonstrovány v zemědělství. Když byla vyhlášena nezávislost, méně než tři milióny lidí evropského a afrického původu obývalo úzký pruh země kolem východních břehů. Zemědělství bylo hlavní hospodářskou činností. K výživě obyvatelstva a k vyprodukování přebytku pro export bylo potřeba devatenácti lidí z dvaceti. Dnes je k výživě 220 miliónů obyvatel potřeba jednoho člověka z dvaceti a ještě k tomu jsou Spojené státy největším světovým vývozcem potravin.
Co způsobilo tento zázrak? Určitě ne systém centrálního řízení. Státy, které se spoléhají na centrální řízení hospodářství, jako je Rusko a jeho satelity, Čína, Jugoslávie a Indie, dnes v zemědělství zaměstnávají od jedné čtvrtiny do jedné poloviny z celkového počtu pracovních sil a přesto, aby se vyhnuly hladomorům, jsou často závislé na americkém zemědělství. V průběhu rychlého rozvoje zemědělství ve Spojených státech hrál stát zanedbatelnou roli. V druhé polovině devatenáctého století byly zakládány zemědělské střední školy, které prostřednictvím státem financovaných služeb rozšiřovaly vzdělání a technologie. Přesto hlavním zdrojem zemědělské revoluce byla bezpochyby soukromá iniciativa svobodného a všem otevřeného trhu - vyjma zahanbující skutečnosti - otrokářství. Nejprudší rozvoj nastal po zrušení instituce otroctví. Milióny přistěhovalců z celého světa byly svobodny, aby pracovaly pro sebe, jako nezávislí farmáři a obchodníci, nebo aby pracovaly pro jiné, za vzájemně dohodnutých podmínek. Přistěhovalci byli svobodni, aby experimentovali s novými technologiemi - ke své škodě, když experiment ztroskotal, ke svému prospěchu, jestliže uspěl. Od státu se jim dostávalo málo podpory. A co je důležitější, potýkali se jen s minimem státních intervencí.
Stát začal hrát v zemědělství významnou úlohu během a po Velké krizi ve třicátých letech. Působil hlavně na omezení produkce, aby uměle udržel vysoké ceny.
Rozvoj zemědělství závisel na současné průmyslové revoluci, která byla stimulována svobodou. Tak přišly nové stroje, které způsobily revoluci v zemědělství. Na druhé straně, průmyslová revoluce závisela na přílivu pracovních sil uvolněných zemědělskou revolucí. Zemědělství a průmysl tak ruku v ruce kráčely kupředu.
Smith a podobně Jefferson pokládali centralizovanou vládu za velké nebezpečí pro prostého člověka; ochranu občanů před státní tyranií viděli jako stálou potřebu. Toto bylo cílem Virginské deklarace práv (Virginia Declaration of Rights) v roce 1776 a Deklarace lidských práv Spojených států (United States Bill of Rights) v roce 1791; bylo to cílem oddělení pravomocí v americké ústavě; bylo to hlavním motivem změn v britském právním systému od vydání Magna Charta ve třináctém století až do konce devatenáctého století. Pro Smithe a Jeffersona úloha vlády byla úlohou soudce a nikoliv účastníka. Jeffersonův ideál, který vyjádřil ve svém prvním inaugarčním projevu (1801), byl: "moudrá a šetrná vláda, která by měla chránit jednotlivce, aby si navzájem neubližovali a která by je jinak ponechala svobodnými, aby sami rozhodovali o svém podnikání a jeho zlepšování".
Paradoxem je, že úspěch ekonomické a ,politické svobody zmenšil její přitažlivost pro pozdější myslitele. Úzce vymezená role vlády na konci devatenáctého století omezovala moc státu, která ohrožuje prostého člověka. Na druhé straně měla málo moci, aby umožnila dobrým lidem konat dobro. V tomto nedokonalém světě je stále mnoho zla. Samotný pokrok ve společnosti učinil zbývající zlo viditelnějším. Jako vždy, lidé brali za samozřejmé dobré věci. Zapomněli na nebezpečí, které vyplývá ze silné vlády. Byli přitahováni dobrem, které by silná vláda mohla vykonat, kdyby jen byla "ve správných rukou".
Tyto myšlenky začaly na počátku dvacátého století ovlivňovat vládní politiku ve Velké Británii. Začaly nabývat na síle i mezi intelektuály ve Spojených státech, ale vládní politiku neovlivnily až do začátku Velké krize v třicátých letech. Jak ukážeme v kapitole 3, krize byla způsobena neúspěchem vlády v jedné oblasti její činnosti - ve financích - kde hrála významnou úlohu od samotného vzniku republiky. Nicméně nebyla odhalena odpovědnost vlády za krizi - ani tehdy, ani dnes. Namísto toho krize byla interpretována jako neúspěch kapitalismu volné soutěže. Tento mýtus přivedl veřejnost ke stejnému názoru, jako měli intelektuálové, ke změně pohledu na relativní odpovědnost vlády a jednotlivce. Důraz na odpovědnost jednotlivce za svůj osud byl nahrazen důrazem na roli jednotlivce, jako na pěšáka ovládaného silami mimo jeho kontrolu. Názor, že vláda má sloužit jako soudce, aby zabránila jednotlivcům omezovat
jeden druhého, byl nahrazen názorem, že vláda si má počínat jako rodič s pravomocí omezovat jedny členy společnosti ve prospěch druhých.
Tyto názory dominovaly ve vývoji, který probíhal během posledního půlstoletí ve Spojených státech. Vedly k růstu úlohy vlády na všech úrovních a přesunu moci z místních úřadů na centrální vládu. Vláda stále více brala jedněm a dávala jiným ve jménu jistoty a rovnosti. Bylo zaváděno jedno vládní opatření za druhým, aby regulovalo naše "rozhodování o svém podnikání a jeho zlepšování". (kapitola 7)
Tento vývoj byl vyvolán dobrými záměry a podporován soukromými zájmy. Dokonce i nejpřesvědčenější obhájci státu všeobecného blahobytu a paternalistického státu souhlasí s tím, že výsledkem je rozčarování. Zdá se, že ve státní sféře, stejně jako na trhu, působí neviditelná ruka, ale v případě státu působí opačným směrem: jednotlivec, který chce sloužit jen veřejnému zájmu a podporuje proto státní zásahy, je "neviditelnou rukou veden" k podpoře partikulárních zájmů, což "zcela nebylo jeho úmyslem". K tomuto závěru budeme znova a znova docházet v jednotlivých kapitolách, kde prozkoumáme - sociální jistoty (kapitola 4), rovnost (kapitola 5), vzdělání (kapitola 6), ochranu spotřebitele (kapitola 7), ochranu pracujících (kapitola 8), nebo kontrolu inflace a podporu zaměstnanosti (kapitola 9).
Doposud, jak řekl Adam Smith, "všeobecná, stálá a nenarušovaná snaha každého člověka zlepšit své životní podmínky je základním principem, který vytvořil bohatství národů a jednotlivců", a který byl "dostatečně mocný, aby zachoval přirozený vývoj směřující k pokroku, navzdory výstřednostem vlády a navzdory nejhorším chybám státní správy. Stejně jako u zvířat, tento princip navrací zdraví a energii, navzdory nejen nemoci, ale i špatným radám lékař." (3) Je tomu tak, že "neviditelná ruka" Adama Smithe prozatím dokázala eliminovat umrtvující dopady jiné neviditelné ruky, která ovládá politiku.
Zkušenost posledních let - zpomalení růstu a pokles produktivity - vyvolávají pochybnosti, zda neviditelná ruka bude dostatečně silná, aby překonala umrtvující vliv státu, jestliže budeme pokračovat v nastoupené cestě a budeme vládě ponechávat stále více moci, pokud budeme dovolovat "nové třídě" - úředníkům - utrácet
stále větší díl našich příjmů, prý v našem zájmu. Dříve nebo později - a spíše dříve, jak si mnoho z nás myslí - stále větší vláda postupně zničí jak blahobyt, za který vděčíme svobodnému trhu, tak i lidskou svobodu, která je tak výmluvně popsána v Deklaraci nezávislosti.
Ještě jsme nedosáhli bodu odkud není návratu. Stále máme ještě tolik svobody volby, abychom se rozhodli, zda pokračovat stále rychleji na "cestě k otroctví" jak Friedrich Hayek nazval svou hlubokomyslnou a působivou knihu, nebo, zda úžeji vymezíme pravomoci vlády a budeme se více spoléhat na dobrovolnou spolupráci mezi jednotlivci, abychom tak dosáhli našich cílů. Skončí náš zlatý věk v tyranii a bídě, které jsou stavem, ve kterém žila a žije většina lidstva? Nebo budeme mít moudrost, předvídavost a odvahu změnit směr, poučit se z omylů a pak mít prospěch ze "znovuzrození svobody"?
Jestliže se máme moudře rozhodnout, musíme porozumět základním principům našeho systému, jak ekonomickým principům Adama Smithe, které vysvětlují, jak může vzniknout složitý systém a vzkvétat bez státního řízení; jak můžeme spolupracovat bez donucení (kapitola 1); tak porozumět politickým principům, které definoval Thomas Jefferson (kapitola 5). Musíme pochopit, proč mohou státní intervence způsobit tolik škod (kapitola 2). Musíme pochopit intimní vztah mezi politickou a ekonomickou svobodou.
Naštěstí se proud obrací. Ve Spojených státech, ve Velké Británii, v zemích Západní Evropy a v mnoha jiných zemích, roste poznání škodlivosti silné vlády, roste nespokojenost s výsledky prováděné politiky. Tento posun se odráží nejen ve veřejném mínění, ale také v politické sféře. Stává se politicky výhodné, aby naši představitelé zpívali jinou písničku - a možná, aby i jinak jednali. Očekáváme další významnou změnu ve veřejném mínění. Máme možnost postrkovat veřejné mínění směrem k většímu důrazu na iniciativu jednotlivce a dobrovolnou spolupráci, spíše, než k opačnému extrému - k totálnímu kolektivismu.
V poslední kapitole se zamyslíme nad tím, jak je možné, že v demokratickém politickém systému partikulární zájmy převažují nad veřejnými. Prozkoumáme možnosti, jak napravit defekt v naší společnosti, který způsobuje takové následky, jak můžeme omezit moc vlády a přitom zachovat její základní funkce: obranu národa
před vnějším nepřítelem, ochranu před násilím spoluobčanů, rozsuzování našich sporů a umožnit nám dohodnout se na pravidlech, která budeme dodržovat.