Pravidla korektní diskuse

13.1.2010 Matěj Šuster Přečteno 8624× Zdroj:

Steven Horwitz na téma, jak by si klasičtí liberálové měli počínat v diskusi se svými názorovými oponenty.

Diskusi mezi názorovými oponenty často narušuje až znemožňuje křečovitá snaha si druhého člověka démonizovat a podsouvat mu vysloveně zlovolné motivy, popř. jej vykreslovat jako totálního idiota, jenž není schopen se vymanit ze své primitivní omezenosti (tento žánr se - mimochodem - báječně podařil Pavlovi Janouškovi, řediteli Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v jeho reakci na můj srpnový článek v E15). Ekonom Steven Horwitz ve svém pěkném komentáři nabízí seznam některých základních pravidel korektní diskuse, která by měli zúčastnění aktéři dodržovat:

1) Dokud není jasně prokázán opak, vycházejte z předpokladu, že záměry jiných lidí jsou dobré a jejich cílem je změnit svět k lepšímu.

2) Nepřipusťte však, aby si ostatní lidé monopolizovali morální "výšiny" pro sebe sama; trvejte na tom, že vy také chcete změnit svět k lepšímu.

3) Seznamte se pokud možno s co nejvíce odlišnými stanovisky a protiargumenty vůči Vašemu postoji a znejte tato stanoviska i protiargumenty co nejlépe.

4) Důsledně se v praxi držte toho, co ekonom Ludwig Lachmann nazýval "principem vstřícné interpretace", tj. interpretujte výroky i argumenty ostatních lidí v co nejlepším a nejpříznivějším světle (zejména přicházejí-li v úvahu různé výklady daného tvrzení či argumentu, má pozn.).

5) Předkládejte své vlastní dobře promyšlené argumenty a podložte je relevantními důkazy.

6) Otevřeně uznejte případy, kdy Vaše argumentace či důkazy mají slabinu či mohou být příliš jednostranné. Tím prokazujete svou otevřenost či nepředpojatost, jakož i schopnost posoudit kvalitu svých argumentů s kritickým odstupem.

7) Konečně, čiňte vše výše uvedené s úsměvem na tváři a s jemným smyslem pro humor. Toto umění mistrovsky ovládal Milton Friedman, a proto byl po mém soudu nejefektivnějším obhájcem svobody ve 20. století.

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru