Misesova monumentální kniha "Lidské jednání" v češtině

25.5.2006 Josef Šíma Přečteno 11648× Zdroj:

Nejzásadnější obhajoba kapitalismu a skvost rakouské školy vychází v češtině.

Misesova kniha Lidské jednání (Human Action) je monumentálním počinem a po právu ji lze řadit mezi vrcholná díla společenských věd dvacátého století. Je průkopnickou prací na poli ekonomické teorie, avšak její záběr daleko přesahuje hranice ekonomie – to platilo již v době jejího sepsání před více než půlstoletím, a mnohem více je tomu tak dnes,  kdy se přístup ekonomie ještě zúžil.

Jak v doslovu k českému vydání obšírně objasňuje profesor Joseph Salerno, Ludwig von Mises patřil mezi pár “vyvolených” světových teoretiků, kterým bylo dopřáno vybudovat ucelený systém poznání. Na průlomovém přístupu k porozumění společenským vědám Carla Mengera zachyceném v jeho Zásadách vybudoval svou praxeologii – univerzální vědu o logice lidského jednání, která stojí v příkrém kontrastu k mechanickým přístupům ostatním, obzvláště přístupu marshallovsko-samuelsonovkso-chicagskému, který tvoří jádro moderní ekonomie hlavního proudu.

Misesův důraz na univerzálnost a praktičnost ekonomie z jeho Lidského jednání činí knihu, které čas nemůže ubrat na kvalitě. Naopak. Je-li ekonomie logickou vědou a mají-li její zákony povahu univerzálních pravd, které budou platit, dokud bude člověk člověkem, nemůže Misesův odkaz zastarat. Je-li navíc ekonomie v Misesově podání vědou, jejíž poznatky nejsou pouze zábavou pro hrstku akademiků, nýbrž představují praktickou výbavu pro každého člověka, jemuž leží na srdci osud vlastní i osud celé společnosti, budou nám Misesovy úvahy zdrojem nesmírného poučení pro posouzení dnešních pokusů českých politiků „konat dobro“, stejně jako pomáhaly lidem v době Misesova života. Jak si pozorný čtenář dozajista všimne, mění se totiž pouze kulisy,  podstata problémů tížících společnost zůstává.

A je-li na světě člověk, jehož myšlenky mají speciální důvod být podrobně studovány v České republice v této době, je to právě Ludwig von Mises. Proč?

Je tomu proto, že žijeme v postsocialistické době (byť každodenní politika mnohdy naznačuje, že ono „post“ se zdá být v řadě případů nadbytečné). Snad je ovšem stále součástí převažujícího veřejného mínění názor, že socialismus nedokázal – a nikdo jiný lépe než Ludwig von Mises nevysvětlil, že nemohl dokázat – vytvořit prosperitu srovnatelnou s životní úrovní v zemích, kde se se socialismem neexperimentovalo. Plánovači u nás ani nikde jinde prostě nedokázali přijít s tím, co slíbili, a toto katastrofické selhání nebyli více schopni utajit před zraky veřejnosti! Z toho důvodu jsme byli svědky pokusu o nastolení kapitalismu – došlo k nastolení trhu v některých sektorech, uvolnění některých regulací, plánování centrální bylo do značné míry nahrazeno „soukromým plánováním“ konkurujících si podnikatelů.  Po mnoha letech ekonomického chaosu v důsledku národního a mezinárodního socialismu začala podoba ekonomiky alespoň v jisté míře odpovídat potřebám a přáním spotřebitelů.

I v oblasti ekonomické teorie se začaly s pádem socialismu věci měnit. Již si nikdo nemohl dovolit tvrdit, že Sovětský svaz během několika let hospodářsky předstihne vyspělé kapitalistické země, k čemuž se mnozí oslavovaní ekonomové po léta uchylovali. Naprostý hospodářský rozklad v důsledku socialistického plánování a miliony ožebračených lidí vyslali zastáncům plánování a plošného vládního intervencionismu z řad ekonomů signál, že bude patrně něco špatně s jejich modely, které měly, ale nedokázaly prosperitu přinést. Není-li ekonomie schopna vysvětlit, proč jsou některé země bohaté a jiné nikoli, selhává ve svém poslání. S pádem socialismu začali tedy i ekonomové usilovat o to, aby poskytovali realistické poznatky. Nikdo je již seriozně nemohl nadále zabývat plošným plánováním a navrhovat jej jako návod na cestu k prosperitě. Již se neřeší, zda je kapitalismus lepší než socialismus či nikoli. Spory se již dnes vedou „pouze“ o to, jak rozsáhlý má být vládní aktivismus v rámci kapitalismu a ve jménu kapitalismu. Argumenty pro státní aktivismus jsou však z tohoto důvodu dnes mnohem subtilnější, a tedy i mnohem nebezpečnější než dříve, protože na rozdíl od drakonického socialistického plánování vypadají poměrně nevinně.

O to více je dnes důležité, že se nám poprvé do rukou dostává klasické Misesovo dílo Lidské jednání. Je totiž na čase konečně přestat experimentovat a zahrávat si s plánováním jakéhokoli druhu. Je na čase pochopit, proč plánování – úplné či sektorové – nefunguje. Z toho důvodu je třeba se vrátit k pečlivému studiu argumentů autorů, kteří nebyli překvapeni tragickými důsledky socialismu, keynesovství a intervencionismu; ke studiu děl lidí, kteří své životy oddali systematické snaze integrovat ekonomickou vědu do uceleného korpusu poznání, namísto toho, aby se ji snažili rozdělit do hyperspecializovaných a často vzájemně nesouvisejících subdisciplin;  tedy k velikánům rakouské školy, v jejímž čele stál po dobu jednoho půlstoletí Ludwig von Mises .

Ludwig von Mises je nejen věhlasným ekonomem, ale i největším teoretikem kapitalismu a liberalismu.  Chápal totiž dříve a více než ostatní, že nutným základem funkčního společenského řádu založeného na dělbě práce je vlastnictví. To bylo také jednoslovným shrnutím konceptu liberalismu.  Popření vlastnictví je na druhou stranu definičním znakem antiteze liberalismu – socialismu. Ten je založen na popření vlastnictví. A právě přístup k vlastnictví by nám měl být dnešním poselstvím Misesova přínosu. Na trnité cestě od socialismu ke kapitalismu, s jejímiž nástrahami se každodenně potýkáme,  by nám právě respekt k vlastnictví měl sloužit jako kompas, zda se opravdu pohybujeme tímto směrem, nebo zda se nevydáváme náhodou již zase zpět k budování světlých zítřků.

Veřejné mínění se totiž z důvodů, které Mises brilantně popsal ve své knize Byrokracie , systematicky posouvá k většímu etatismu a větší toleranci útoků na vlastnictví. O to důležitější je vracet se k hlubokým argumentům „klasiků“ a nenechat se vtáhnout do současných plytkých politických půtek. Střet české, evropské či americké politické „pravice“ a „levice“ totiž není střetem zastánců a odpůrců vlastnictví. Je jen diskusí o způsobech jeho pošlapání. Cílem hospodářsko-politické aktivity všech politických sil se totiž stala snaha politickými prostředky a regulacemi  ekonomiku „zefektivnit“– manipulovat úrokovými měrami, a tak zajistit dostatek investic; podporovat nezaměstnané, a tím zajistit dostatečnou „efektivní poptávku“; pomocí deficitů veřejných rozpočtů bojovat proti hospodářským krizím, a tak zajistit efektivní využívání zdrojů; zřídit úřady pro dohled na...., a tím zajistit kvalitu, bezpečnost a zdraví. Tento seznam by mohl být téměř nekonečný. Naneštěstí, jak ukazuje Ludwig von Mises ve své knize Lidské jednání, sektorové plánování tohoto typu vede vždy ke katastrofě. Složité společenské systémy existují totiž ve vzájemném propojení a snaha jejich část „zefektivnit“ vede ke zpřetrhání těchto důležitých vazeb a k ekonomickému chaosu. Efektivnost je totiž nutné chápat jako důsledek fungování trhu, který vyrůstá na respektu k vlastnictví – jako výsledek působení podnikatelů, kteří se snaží nahlédnout do budoucnosti a přizpůsobit své chování již dnes budoucím přáním spotřebitelů. Efektivnost nemůže být založena na donucení, pošlapání vlastnictví a jejím následném politickém deklarování, nýbrž je zakořeněna ve vyjádřeném souhlasu dotčených subjektů o vzájemné výhodnosti jejich transakce. Není předpokladem fungování trhů, který má stát skrze svou byrokracii „zařídit“, ale jejím výsledkem!

Každá snaha trh „vylepšit“ totiž trh rozkládá. Ničí onu křehkou a složitou soustavu mírumilovných mezilidských vztahů. Je útokem na koncept vlastnictví, který je organizačním fundamentem společnosti založené na dělbě práce. Jak podotýká Mises:

Neexistuje nic jako přivlastnění si části nikým nevlastněných statků. Výrobky vznikly jako něčí vlastnictví. Chce-li je někdo rozdělovat, musí je nejprve zkonfiskovat. Pro vládní aparát útlaku a donucení není samozřejmě problém uchýlit se ke konfiskaci a vyvlastnění. To však nedokazuje, že je možné vybudovat trvalý ekonomický systém založený na konfiskaci a vyvlastnění.

Trvalý ekonomický systém, systém hospodářského řádu musí vlastnictví respektovat, ne jej pod jakoukoli nálepkou pošlapávat – byť jsou touto nálepkou experty vychvalované a tržně znějící návrhy zavedení povinného fondového penzijního spoření nebo „volného“ vstupu konkurence do síťových odvětví, abychom uvedli pár v současnosti módních státem organizovaných projektů. Dnes, stejně jako před půlstoletím je životně důležité rozumět logice probíhajících společenských procesů. Jak podotýká Ludwig von Mises, „v takto klíčových záležitostech je slepé spoléhání na „experty“ a nekritické přijímání populárních sloganů a předsudků rovno vzdání se sebeurčení a poddání se nadvládě jiných lidí. V dnešní situaci neexistuje pro žádného inteligentního člověka nic důležitějšího než ekonomie.“

A těžko si představit kvalitnější výklad principů ekonomie než nestárnoucí monumentální Misesovu knihu Lidské jednání, jež je nyní poprvé předkládána českému čtenáři. Snad s její publikací v českém jazyce socialistické experimenty všeho druhu na našem území jednou provždy skončí.


Uvedení na trhu proběhne za přítomnosti slavného amerického kongresmana - Mr. No - Rona Paula  již v pondělí - podrobnosti na http://www.libinst.cz/data/PJP_2006.pdf

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru