Hypermytologie Jana Kellera

13.3.2006 Martin Froněk Přečteno 7061× Zdroj: LI-web

Profesor sociologie Jan Keller v pořadu ČT 2 „Ta naše povaha česká“ (7.3., 20:00) věnovaném fenoménu hypermarketů v ČR vyslovil několik tezí, které můžeme zcela jistě označit za ekonomická sofismata současnosti. Slyšíme je téměř denně, hlásají je zástupy „expertů“ a také politici se rádi přidají. Na jejich nesmyslnosti však nemůže nic změnit ani mínění tisíců expertů, politiků či novinářů.

I.

Podívejme se tedy, co profesor Keller při kritice hypermarketů tvrdí, a prozkoumejme smysluplnost jeho tvrzení:

1) Do oblasti přijde nový hypermarket, nasadí nízké ceny, které po nějakou dobu drží, až svou konkurenci zlikviduje. Pak své ceny zvýší a někdy až nad „původní úroveň“. Lidé už pak ale nebudou mít na výběr.

Předně je třeba říci, že neexistuje nic jako „nízká“ či „vysoká“ cena v obecném smyslu. Ekonomické kategorie jsou subjektivní; co je pro jednoho cena nízká, může pro druhého být cenou neskutečně vysokou.

Dále je důležité si uvědomit, že cena je výsledkem vzájemné lidské interakce, přesněji řečeno výsledkem dobrovolné směny. Uskutečňuje se tehdy a jen tehdy, hodnotí-li ji ex ante obě strany jako zvyšující jejich vlastní užitek.

Uvažujme situaci, že snížením cen dojde, ceteris paribus, k likvidaci konkurentů, pakliže se tito novým podmínkám na trhu nedokáží přizpůsobit. Konkurenti neexistují, nabízející je jediným hráčem na trhu. Teď musíme po vzoru Kellerova tvrzení nechat tento nabízející subjekt zvýšit ceny. Stane se skutečně to, co Keller předpovídá? Nikoli.

Zatím jsme totiž odkryli pouze část tohoto dynamického procesu. Ovšem je to část, kde se ve své „analýze“ autor námi zkoumaného výroku zastavil. Zvýší-li nabízející ceny, ukazuje tím na potenciální ziskové příležitosti pro další nabízející. Zcela jednoduše řečeno, zatímco profesor Keller nechá spotřebitele nakupovat v onom jediném hypermarketu za „vysoké ceny“, vědec-ekonom se bude nezaujatě dívat, kterak se nedávno uzavřené samoobsluhy znovu otevírají či kterak se za humny staví další hypermarket, a to ku prospěchu spotřebitelů.

Přeci však existuje jedna možnost, kdy bychom mohli obavy o „možnost výběru“ považovat za oprávněné. Stalo by se tak tehdy, pokud by existovala nějaká administrativní (tedy státem či jeho součástmi vytvořená) překážka vstupu do odvětví. Pak by nedošlo k procesu, který jsme popsali výše, a spotřebitelé by utrpěli újmu. Ovšem o tomto profesor Keller nehovořil.

2) Nízká cena v hypermarketech je iluzorní, hypermarkety totiž nezahrnují do nákladů negativní externality.

Toto tvrzení ovšem, bohužel, nenásleduje žádný, byť demonstrativní výčet negativních externalit, které hypermarkety svou existencí způsobují. Divák tak byl ochuzen o, na představitele hlavního proudu zcela unikátní, dotažení pojmu externality do svého logického důsledku. Jan Keller totiž na své internetové stránce pod heslem „Externality“ mj. píše:

„Přímo čítankovým příkladem je budování supermarketů, jež jsou z hlediska čistě ekonomického nejefektivnějším způsobem, jak distribuovat vyrobené zboží. Tento způsob je natolik efektivní a finančně výhodný, že o rozsahu externalit, jež vyvolává, se zatím raději příliš nemluví. Patří k nim ohrožení tradičního rázu měst, úpadek drobného obchodu, diskriminace kupujících bez vlastních automobilů, růst monopolizace v oblasti distribuce, růst nezaměstnanosti, pokles kvality sociálního zabezpečení zaměstnanců a řada negativních ekologických dopadů v souvislosti s transportem zboží i s obalovou technikou, na níž je rentabilita supermarketů úzce závislá. [1]

Krátce si připomeňme, co standardní ekonomická teorie za externality považuje. Jedna z definic říká:

„Externalita je jakýkoli dopad na osoby, které nejsou přímou součástí konkrétní transakce“ [2]

Negativní externalita je pak tedy náklad, který z této transakce vzniká třetí straně. Vrátíme-li se ke Kellerovu pojetí, vidíme že je neobvykle široké. Definice jej však umožňuje. Že sám pojem vede k absurdním závěrům, ukázal sám profesor Keller.

Negativní externalitou je tak třeba i výsledek konkurenčního procesu, kdy neefektivní prodejce je nucen opustit trh. Negativní externalitou je přirozená přeměna lidských sídel a je jí také rozhodnutí postavit pro své zákazníky garáž.

Uvědomuje si profesor Keller, že kdyby naši předkové chtěli „internalizovat“ externality s logickou důsledností jakou sám prokázal, pak by dnes nemohl být profesorem sociologie, a to jednoduše proto, že by zde zcela jistě nebyl nejen on, ale vůbec nikdo? Ideální svět bez externalit je světem bez lidí. A bez sociologie…

II.

V onom pořadu zaznělo takovýchto tvrzení daleko více. Soustředili jsme se však pouze na dvě nejzásadnější. Ukázali jsme, že profesor Keller se ve svém pokusu o analýzu následků snížení cen mýlí, neboť považuje trh po takovém kroku za statický. Obava o „možnost výběru“ je v podmínkách svobodné konkurence (bez omezení vstupu do odvětví) neopodstatněná. Dále jsme pomocí vlastních úvah profesora Kellera dospěli ke zcela absurdním implikacím pojmu „negativní externalita“. Použití tohoto pojmu ke kritice „nízkých cen“ v hypermarketech je pak o to nesmyslnější.


[1] Viz http://www.darius.cz/jankeller/cl11p.html

[2] McAfee, R.P.: Introduction to Economic Analysis, California Institute of Technology 2005, str.229. Dostupné na http://www.introecon.com/currentdraft.pdf

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru