Rozvíjející se rakouská tradice - od metodologického individualismu k hodnocení hospodářských politik

nedatované Josef Šíma Přečteno 12036× Zdroj: LI-web

Za dobu vzniku rakouské školy je obecně pokládáno vydání Mengerových Grundsätze v roce 1871, i když i před tímto datem lze nalézt některé proto-Rakušany, jakými byli například Richard Cantillon nebo Frédéric Bastiat, zaobírající se typickými “rakouskými” tématy, jako byla pohled na trh jako proces či chápání univerzálnosti ekonomických zákonů. Z druhé generace rakouské školy zaujali obzvláště Eugen von Böhm-Bawerk a jeho práce na teorii kapitálu a úroku a Friedrich Wieser s rozpracováním subjektivní teorie hodnoty. K dalším významným autorům patřil Ludwig von Mises, který je znám také českým čtenářům a jehož legendární semináře na Rakouské obchodní komoře vytvořily silnou skupinu intelektuálů (Hayek, Haberler, Machlup, Morgenstern), kteří se kvůli vypuknuvší světové válce rozptýlili do celého světa. Do anglosaského světa přinesl myšlenky rakouské školy Lionel Robbins, který byl významnou osobností na London School of Economics. Po skončení války, a obzvláště s rozmachem keynesovské ekonomie, ztrácela rakouská škola - se svým důrazem na úlohu trhů - vliv, který ji vynesl věhlas diskuse o racionální kalkulaci za socialismu, i když legendární Cesta k nevolnictví F. A. Hayeka z roku 1944 sklidila značnou pozornost. Poválečná léta byla plodnými roky nejznámějších rakouských autorů Misese a Hayeka. Mises publikuje svou unikátní práci Human Action (1949), o které Henry Hazlitt ve své recenzi pro Newsweek napsal, že je “současně nejnekompromisnější a nejrigoroznější obranou kapitalismu, která kdy vyšla”, a dále mimo jiné Theory and History (1957) a The Ultimate Foundation of Economic Science (1962). Hayek píše svůj Individualism and Economic Freedom (1948) a věnuje se více filosofujícím úvahám o úloze společenských věd, rozvíjí téma koordinace trhů a plánování. Publikuje knihy Costitution of Liberty (1960), Kontrarevoluce vědy (1952), Právo, zákonodárství a svoboda (1973-6), Osudná domýšlivost (1986), ale také svojí vlivnou Denacionalizaci peněz (1976, 1978), která podnítila rozvoj literatury o soukromé emisi peněz, jež je stále intenzivněji studována i osvícenějšími ekonomy z centrálních bank. Tato kniha bude brzy díky péči Liberálního institutu přeložena do češtiny.

Udělením Nobelovy ceny za ekonomii F.A. Hayekovi (1974) se znovu po celém světě oživil zájem o studium rakouské školy a práce “rakouských” autorů, významně ignorovaných mainstreamovým ekonomickým establishmentem. Myšlenky rakouské školy ovšem sloužily jako silný zdroj inspirace pro některé jiné ekonomické školy. Je zřejmé, že rakouská škola má řadu společných akcentů s chicagskou školou (důležitost trhů, škodlivost zásahů do cenového systému ap.), ale také se školou virginskou (školou veřejné volby), která je částečně na rakouské subjektivní tradici vybudována. (Paul Samuelson ve své Ekonomii, která je nejpoužívanější základní učebnicí ekonomie v ČR, ovšem zařazuje Hayeka k chicagské škole!) Rakouská škola je ale samozřejmě samostatnou ekonomickou školou a Samuelsonovo zařazení pouze ukazuje na vztah mainstreamových ekonomů k “Rakušanům”. Situace se ale pomalu mění. I takový zarytý nepřítel rakouské školy jakým byl Mark Blaug, který Misese ve svých dílech označoval za pouhého ideologa a nikoli ekonoma, přiznal: “Došel jsem pomalu a s maximální nechutí k názoru, že rakouská škola má pravdu a my všichni jsme se mýlili.”

Hayek je i díky Nobelově ceně a mnoha překladům do češtiny poměrně znám i českému čtenáři. Mises je znám již méně, ale jeho dílo vyvolává rostoucí zájem. Je to zásluhou překladu jeho Liberalismu, ale také díky “misesovské” literatuře, která se dostává do akademického světa skrze české i slovenské absolventy Letní univerzity liberálních studií v důsledku spolupráce s Mises Institute při Auburn University.

Odchodem Misese a Hayeka, dvou rakouských velikánů, ale také Henry Hazlitta, který přispěl k významnému rozšíření rakouských myšlenek z pozic publicisty a také autora veleúspěšné úvodní učebnice ekonomie Ekonomie v jedné lekci, však rakouská tradice nezaniká. Naopak. Jejich žáci, na rozdíl od svých učitelů, zaujali významné pozice na amerických univerzitách a začali vyučovat speciální “rakouské” kurzy. Mezi nejaktivnější “rakouské” autory druhé poloviny století patří Israel Kirzner a Murray Rothbard. Jako autoři současní ve svých dílech ukazují na aplikaci rakouského přístupu na současné ekonomické problémy a dokazují vitálnost rakouské tradice. V Čechách a na Moravě jsou ale v zásadě neznámí. V českém jazyce se až donedávna žádné práce těchto autorů neobjevily. Od konce roku 1998 je však díky Liberálnímu institutu dostupná publikace Israela Kirznera Jak fungují trhy, která shrnuje přínos Kirznerovy teorie jak v oblasti teoretické ekonomie, tak i v oblasti praktické hospodářské politiky. Z prací Murray Rothbarda je prozatím v češtině dostupná pouze stať Statistika - Achillova pata státní byrokracie, která byla publikována v časopise Laissez Faire (listopad 1998; je též přístupná na internetu na www.ecn.cz/liberal/lfhome.htm).

Israel M. Kirzner

Žádný jiný žijící ekonom není více identifikován s rakouskou školou než profesor ekonomie na New York University Israel M. Kirzner (narozen v roce 1930 v Anglii). Kirzner získal titul Ph.D. u Ludwiga von Misese a byl jedním z účastníků Misesových legendárních seminářů na New York University, ve kterých Mises navázal na své proslavené semináře z Vídně před 2. světovou válkou.

První Kirznerovou prací byla kniha rozvíjející téma jeho disertační práce zabývající se metodologií The Economic Point of View (1960). V této práci sleduje Kirzner vývoj předmětu zkoumání ekonomie, tak jak jej viděli ekonomové různých období. Nejdůležitějším příspěvkem tohoto zkoumání je rozlišení mezi do současné doby převládající definicí ekonomie jako vědy, jež se zabývá alokací vzácných zdrojů, které mají alternativní použití (Robbins 1932), a Misesovým pohledem na ekonomii jako na součást obecnější vědy o lidském konání (human acion) - praxeologie. Proti Robbinsově mechanicky jednajícímu “ekonomizujícímu člověku” (economizing man) tedy stojí Misesův rakouský “konající člověk” (acting man). “Účel není pouze něčím, co by se mělo toliko ‘ brát do úvahy’ . Poskytuje nám pevný základ konceptu lidského konání.” (Kirzner, 1976 [1960]). Kirzner ukazuje, jak z tohoto základu rakouská škola odvíjí svůj metodologický pohled, a buduje ekonomii jako vědeckou disciplínu, jejíž zákony jsou deduktivně odvozované z apriorních tvrzení, která vyplývají ze samotné podstaty konání člověka. Tyto zákony jsou poté apriorně platné a nemají podobu testovatelných hypotetických tvrzení.

Hlavním teoretickým přínosem Israela Kirznera je jeho pohled na fungování trhů, zájem o trhy skutečné a nikoli pouze “trhy” umělé, které představuje teorie hlavního proudu, uzavřená do svého světa dokonale konkurenční rovnováhy. Předpoklad dokonalých informací a tedy již vlastně dosaženého “vyčištění” trhů, neumožňuje vysvětlit nic z toho, jak a proč ke koordinaci trhů (jejich vyčištění) vlastně došlo. Máme-li tedy pochopit skutečné fungování ekonomiky, tj. způsob, jakým dochází ke koordinaci miliónů individuálních rozhodování o nákupu a prodeji, nemůžeme si použitými předpoklady zahradit cestu k poznání.

“Koordinace trhů nemůže být do ekonomie vpašována pomocí předpokladů, ale nemůže být ani arbitrárně vyloučena jednoduchým odvoláním se na nejistotu budoucnosti.” (Kirzner 1992, str. 5)

Neoklasická teorie trhů ekonomie hlavního proudu zcela přehlíží funkci podnikatele. Její předpoklady totiž způsobují, že pro rozhodování podnikatele nevzniká žádný prostor. “Podnikatel” má pouze podobu stroje, který maximalizuje svůj užitek za daných omezení, a jeho “rozhodování” spočívá proto pouze ve výpočtu jeho optimální “volby”.

“Existence podnikatele je nekompatibilní se stavem rovnováhy, je ale kompatibilní a samozřejmě i zcela zásadní pro vysvětlení procesu dosahování rovnováhy.” (ibid. str. 7)

Kirznerův pohled na trhy vychází ze dvou zásadních poznatků Misese a Hayeka. Misesův postřeh, že “jakákoli činnost je vždy spekulací... V každé skutečné a živoucí ekonomice je každý její účastník vždy podnikatelem a spekulantem.” a Hayekův důraz na rozptýlené informace, “které nejsou dostupné nikomu v jejich úplnosti”, jsou dle Kirznera dvěma stranami téže mince. Syntéza těchto dvou názorů umožňuje vybudovat ucelenou teorii podnikatelského objevování, která na rozdíl od teorie dokonalé rovnováhy neoklasického světa, dokáže vysvětlit fungování trhů a přiznává podnikateli úlohu zásadního významu při koordinaci trhů. Tato teorie umožňuje zároveň zcela odlišný pohled na hospodářskou politiku a úlohu vlády v ekonomice.

Ze samotné povahy světa vyplývá, že budoucnost je nejistá. Každý člověk (podnikatel, spekulant) využívá všech svých dostupných znalostí a intuice k tomu, aby se pokusil touto mlhou nejistoty prohlédnout a odhadnout podobu trhu v budoucnosti. A právě tyto konkurující si vize podnikatelů, jednotliví výrobci, kteří se snaží co nejlépe uspokojit přání spotřebitelů, představují hybnou sílu každé ekonomiky. Kdo nejlépe odhadne budoucí situaci, bude po zásluze trhem odměněn. Důležitým rysem Kiznerovy teorie (na rozdíl od neoklasické teorie) je možnost existence omylu nebo překvapení, možnost “nevysvětlitelného” čistého zisku (pure profit), který inkasuje podnikatel, třeba i bez vynaložení nákladů. Může k tomu dojít proto, že tento ostražitý podnikatel (alert entrepreneur) uviděl ziskovou příležitost, která každému ležela před očima, ale on jediný byl tím, kdo jí byl schopen rozpoznat. Tuto příležitost může představovat i nákup nějaké věci na jednom místě a její prodej “za více” na místě druhém nebo transformace některých zdrojů do nového výrobku a jeho prodej na stávajících trzích nebo trzích budoucnosti. Vyhledávání ziskových příležitostí představuje silný motivační faktor pro učení se a pro zkoušení nových inovativních přístupů k chování na trhu, které v konečném důsledku vedou k většímu uspokojení zákazníků. Zároveň existuje účinný korekční mechanismus v situacích, kdy podnikatel učinil chybu a jeho předpovědi se ukázaly jako nesprávné.

V oblasti hospodářské politiky přináší teorie podnikatelského objevování silné argumenty proti regulaci cen, které se svou podstatou blíží slavným Misesovým a Hayekovým argumentům v diskusi z 30. let o nemožnosti racionální ekonomické kalkulace za socialismu. Bude-li narušen proces objevování, “Jak mohou vládní úředníci vědět, jaké ceny mají stanovit? ...Jak se úředníci dovědí, jestli jejich dřívější rozhodnutí byla mylná a jakým směrem by měly být provedeny změny? ...Jak úředníci objeví možnosti zlepšení alokace zdrojů? ...Odhady regulátorů totiž ...nemají podobu odhadů motivovaných ziskem ” (Kirzner 1985, str. 140).

Kirzner ukazuje, jakým destruktivním způsobem přispívá vláda svou regulací cen či tzv. antimonopolní politikou k narušování tržních vztahů a pro tržní ekonomiku životně důležitého procesu objevování. “Vládní regulace je sama problémem spíše než řešením, které se zdálo být tak zřejmé.” (Kirzner 1985, str. 122) Protimonopolní zákonodárství je názorným příkladem rozdílů v hospodářsko-politických doporučeních, ke kterým vede aplikace teorie podnikatelského objevování a svými předpoklady omezená neoklasické teorie všeobecné rovnováhy. Ta totiž dává vládě do rukou pravomoc vystupovat proti velkým firmám (bránit fúzi firem, a udržovat tak velký počet prodávajících na trhu). Pro teorii podnikatelského objevování nepředstavuje ani situace několika málo nebo dokonce jediné firmy na trhu ohrožení konkurence, není-li vytvořena uměle - pomocí udělení privilegia vládou. Co je totiž rozhodující, je byť i potenciální možnost vstupu do odvětví a ne okamžitý počet firem na trhu. Možnost vstupu do odvětví znamená nepřetržitý proces hledání ziskových příležitostí a pravděpodobnost jejich objevení. Vytvoří-li vláda monopol nebo zakáže-li např. sloučení firem, zcela záměrně ničí možnost objevování ziskových příležitostí či v druhém případě ničí již objevenou příležitost zisku, a tedy možnost lépe sloužit přání spotřebitelů.

Murray N. Rothbard (1926-1995)

Práce Murray Rothbarda nezasahovala pouze do oblasti ekonomie, ale také do historie, filosofie, politické filosofie a etiky. Během 45 let vědeckého bádání a studia sepsal Rothbard 25 knih a tisíce článků, založil první časopis zabývající se výhradně rakouskou školou Review of Austrian Economics a působil jako profesor ekonomie (na konci svého života na University of Nevada). Rothbard byl jedním z účastníků Misesových seminářů na New York University. Metodologický individualismus v nejlepší rakouské tradici, apriorně deduktivní charakter ekonomie jako součásti praxeologie, subjektivní mezní užitek a náklady obětované příležitosti - to jsou základy, na kterých Rothbard vystavěl své monumentální dílo.

Prvním Rothbardovým magnum opus je jeho tisícistránková kniha o dvou dílech Man, Economy, and State, která - podobně jako Misesova Human Action - vybudovává rakouskou deduktivní metodou komplexní pojednání o ekonomii, a to od mezního užitku až po teorii hospodářského cyklu. Po rozpracování teorie monopolů - kde Rothbard ukazuje, že jediné relevantní monopolní struktury mohou vzniknout zásahem státu, který je dál také udržuje - a teorie soukromého poskytování bezpečnosti - kde Rothbard rozpracovává systém poprvé navržený již Gustavem de Molinarim - předkládá Rothbard komplexní teorii fungování ryzího tržního systému, založeného na dobrovolné směně jedinců, která není rušena destruktivními zásahy vlády - systému, který vždy a jako jediný optimalizuje společenský užitek. V následující knize Power and Market, která tvoří jakýsi třetí díl komplexního pojednání o ekonomii, se Rothbard zabývá snad každým myslitelným způsobem vládních intervencí do fungování trhů a znovu a znovu ukazuje destruktivní dopady těchto opatření.

Ať již se jedná o binární vládní intervence (přímý zásah do směny formou daní nebo vládního výdaje, ať se jedná o daň přímou či nepřímou, progresivní nebo rovnou) nebo triangulární intervence (tj. situaci, kdy vláda zasahuje do dobrovolné směny mezi dvěma jejími účastníky formou regulace ceny nebo množství), nic to nemění na skutečnosti, že vládní zásah způsobuje zisk jednoho na úkor druhého. Nemůže proto nikdy existovat neutrální daň nebo jiný podobný, tzv. “tržně konformní vládní zásah”.

“Svobodný trh vždy přináší užitek každému jeho účastníku a maximalizuje ex ante společenský užitek. Dochází i k ex post maximalizaci, protože svobodný trh má efektivní mechanismus, jak rychle přeměnit očekávání ve skutečnost. S vládní intervencí jedna skupina získává na úkor druhé, a proto nemůže docházet k maximalizaci společenského užitku nebo jeho nárůstu.” (Rothbard 1962, str. 777)

Velká část Rothbardova díla je věnována penězům a bankovnictví. Ve svých knihách The Mystery of Banking, What Has Government Done to Our Money, The Case for A 100 Percent Gold Dollar, The Case Against the FED opětovně přichází s myšlenkou návratu ke komoditnímu krytí (zlatu), ukazuje, že peníze se musí vyvinout na trhu z nějaké komodity, která splňuje všechny podmínky, aby se mohla penězi stát. Rothbard přesvědčivě ukazuje, že peníze vznikly na trhu bez účasti vlády, stejně jako se na trhu vyvinuly banky. A také že je to stát, který svými podvodnými aktivitami zneužil peněz k neprospěchu svých občanů a změnil stabilní bankovní systém založený na emisi soukromých peněz v monopolizované a zpolitizované odvětví podvodného podnikání (bankovnictví částečných rezerv s centrální bankou v čele).

“Banky vytvářejí peníze z ničeho (out of thin air) a nemusí je, tak jako všichni ostatní, získat prodejem svých služeb. Krátce řečeno banky jsou již - a to platí v každém okamžiku - zbankrotované, ale to není ‘ objeveno’ do té doby, než jejich zákazníci pojmou podezření a střemhlav započnou ‘ run na banku’ . ...Takovéto bankovnictví by na skutečně svobodném trhu nemělo právo existovat stejně jako jiné formy implicitní krádeže.” (Rothbard 1990, str. 49-50)

Znalost teorie a historie peněz a bankovnictví umožnila Rothbardovi rozvinout a aplikovat rakouskou teorii hospodářského cyklu, kterou vyvinuli Mises s Hayekem (Hayek za ni obdržel Nobelovu cenu). V knize America’s Great Depression analyzuje Rothbard velkou depresi 30. let a ukazuje, že byla způsobena, jak předvídá rakouská teorie, nadměrným tištěním peněz resp. nadměrnou úvěrovou expanzí, vyvolanou v roce 1913 založeným FEDem, a prodloužena vládními zásahy hospodářských politik presidenta Hoovera a tolik oslavovaného presidenta F.D. Roosevelta.

Rothbardův důraz na subjektivnost užitku, dobrovolnou směnu a trh jej přiváděl k ostré kritice makroekonomických agregátů jako jsou HDP, velikost vládních investic nebo výše deficitu obchodní bilance. “Neexistuje nic takového jako investice vládního sektoru,” byl jeho závěr. Investice může provádět pouze reálný sektor (soukromý sektor), tj. někdo, kdo je provádí za nějakým účelem, jenž je veden skutečným dlouhodobým uvažováním v kontextu fungování trhu. Proto pro přesnější práci s historickými daty vypracoval veličinu nazvanou PPR (Private Product Remaining - zbylý soukromý produkt), která při měření celkové produkce nezahrnovala vládní komponentu. (Rothbard 1963, str. 296-304) Počítat deficit obchodu nějaké země má stejný význam jako počítat deficit obchodu mezi dvěma regiony, dvěma městy nebo dvěma jednotlivci. Není jediný důvod se domnívat, proč by rozdíl vývozu a dovozu měl být nulový nebo kladný. Směna přes hranice je stejně tak dobrovolnou, a proto oboustranně výhodnou směnou jako každá jiná směna, bez ohledu na velikost rozdílu nějakých dvou makroekonomických agregátů.

Posledním dílem Murray Rothbarda je dvoudílná analýza vývoje ekonomického myšlení Economic Thought Before Adam Smith a Classical Economics (1995). V tomto monumentálním díle, které je snad srovnatelné pouze s Schumpeterovým dílem History of Economic Analysis (1954), Rothbard ukazuje, jak byly již jednou zodpovězené fundamentální otázky ekonomie zapomenuty kvůli dnes oslavovaným velikánům ekonomického učení, kteří tak vraceli ekonomii na dlouhá období zpět, než přišli jiní, kteří zapomenuté myšlenky konečně natrvalo do ekonomické vědy navrátili. Tak došlo k tomu, že “otec” ekonomie Adam Smith silou své osobnosti, ale nejen jí, dal zapomenout např. myšlenkám španělských scholastiků (škola Salamanky) z 16. a 17. století s jejich subjektivní teorií hodnoty a francouzským a italským ekonomům, kteří chápali mnohem více než Smith fungování principů svobodné tržní společnosti.

Na závěr je třeba se zmínit o dodatečném aspektu Rothbardovy práce na ekonomických metodologických východiscích. V tradici svého učitele Misese Rothbard prováděl ekonomickou analýzu na tzv. hodnotově neutrálním (value free, wertfrei) základě. Ukazoval ale, že mnozí ostatní ekonomové se této zásadě zpronevěřují, například když hovoří o hospodářském růstu.

“Ekonomové vpašovali ...do své vědy etický soud, který není analyzován, jako kdyby byl zcela zřejmý. Proč by měl být růst nejvyšší hodnotou, o kterou bychom měli usilovat? ...Na svobodném trhu dostane každý tolik ‘ růstu’ , kolik si zvolí”. (Rothbard 1960, str. 832)

Jelikož záběr jeho vědecké práce zasahoval i do oblasti etiky, vybudoval ve své The Ethics of Liberty (1981) morální základy svobodné společnosti založené na aristotelovsko-lockovském pojetí soukromého vlastnictví, které je odvozeno od práva člověka na jeho vlastní život a produkty jeho vlastní práce. Tento morální základ svobodné společnosti společně s komplexní analýzou lidského jednání a analýzou fungování trhů vytváří ucelený konzistentní rámec pro radikální obhajobu principu laissez-faire, tj. obhajobu fungování svobodné společnosti nenarušované činností vlády.

Centra rakouské školy

Jak jsme právě ukázali, Mises s Hayekem měli své žáky a pokračovatele. Nejednalo se ale o velké zástupy mladých rakouských ekonomů. Je totiž všeobecně známo, že jak Hayek tak Mises měli kvůli svým liberálním názorům velké problémy při hledání míst na amerických univerzitách, zatímco marxistickým a keynesovským ekonomům tam byly dveře vždy otevřené, a oba museli být podporováni soukromými institucemi, aby mohli pokračovat ve své vědecké a pedagogické práci. V současnosti již ovšem existují instituce a časopisy s výhradně rakouskou tématikou. Je to především:

The Mises Institute (http://mises.org), který se věnuje rozvoji myšlenek rakouské školy a odkazu Ludwiga von Misese. Po vzniku v roce 1981 až do své smrti byl jeho předním představitelem Murray Rothbard, který také založil první výhradně rakouský vědecký časopis The Review of Austrian Economics (všechna jeho vydání jsou dostupná na internetovské adrese mises.org) a spoluzakládal speciální rakouský letní program nazvaný Mises University. Mezi lidi z okruhu Mises Institute patří mimo jiné Hans-Hermann Hoppe, Walter Block, Joseph Salerno, Roger Garrison, ale i historik z Buffalo State College a účastník Misesových newyorských seminářů Ralf Raico nebo jeho kolega, obhájce apriorní ekonomie, filosof ze State University of New York v Bafallo Barry Smith. The Foundation for Economic Education (http://www.fee.org), která od války programově propaguje myšlenky svobodných trhů a rakouské školy. Zakladatelem této organizace byl Leonard Read, jehož esej “Já tužka a můj rodokmen”, výrazně přispěla k popularizaci Hayekovy myšlenky rozptýlených informací. Jejím dlouholetým presidentem byl také další z Misesových žáků z New Yorku Hans Sennholz. Blízkost New York University umožňuje, aby Israel Kirzner byl jednou z hlavních postav v blízkosti FEE. University of New York má díky Israelu Kirznerovi a Peteru Boettkovi rakouské programy, podobně jako George Mason University, kde působí Don Lavoie, a Auburn University, kde působí Roger Garrison. Výčet samozřejmě není úplný. I v Evropě lze nalézt rakouské ekonomy, i když jich není mnoho. Asi nejznámějšími jsou bývalý president Mont Pélérin Society a profesor na Pařížské univerzitě Pascal Salin (jeho učebnice Makroekonomie je přeložena do slovenštiny) a Jesús Huerta de Soto z Madridu.

Co je rakouská škola?

Po důkladnějším představení dvou nejvýznamnějších rakouských ekonomů současnosti a uvedení center rakouské školy je třeba na závěr tohoto příspěvku obecně shrnout základní témata této školy. Není zde prostor pro detailní pojednání o její historii, jejích nejdůležitějších přínosech, metodologických východiscích a všech jejích nuancích. Předložíme zde pouze krátký výčet nejzákladnějších atributů, které jsou této škole vlastní. Je potřeba poznamenat, že část z nich se během času stala standardní součástí mainstreamové mikroekonomie, nicméně nelze jinak než je uvést společně s těmi, které jsou více méně výlučně rakouské.

Základní prvky rakouské školy lze tedy shrnout takto (podle Kirzner 1992):

nebo jak uvádí Peter Boettke (1998):

Rakouská škola a hospodářská politika

Doporučení pro vlády a jejich hospodářské politiky vycházející z výše uvedených “rakouských” přístupů bude pro mnohé vypadat poněkud negativisticky. Musíme si ovšem uvědomit, že toto vymezení je svou formou velmi blízké vymezení tzv. negativních práv (a samozřejmě na nich staví). Vládní politika musí být totiž vybudovaná tak, aby mohla být univerzálně platná a nikoli vnitřně rozporuplná. Proto je nejdůležitějším úkolem ekonomů, jak se vyslovil Ludwig von Mises, vysvětlit vládním úředníkům, co nemohou dělat. Positivní doporučení může přetrvat pouze tam, kde je zaručena univerzalita daného doporučení, tedy v oblasti respektu práva na život a majetek. Z tradice rakouské školy lze proto vyvodit tato doporučení pro činnost vlády:

maximální respekt k právu na majetek a na svobodné nakládání s ním

S tímto právem je neslučitelné zákonodárství, které předepisuje, zda podnikatel smí zaměstnat zahraničního dělníka, kolik mu musí zaplatit, nebo určuje, koho musí obsloužit ve své restauraci nebo koho musí vpustit do svého bazénu, popřípadě co si může vypěstovat na své zahradě, a určuje mu, komu plody své práce může prodat.

odstátnění a odpolitizování emise peněz

Autoři rakouské školy jsou pravděpodobně nejzapřísáhlejšími odpůrci centrálního bankovnictví a z toho plynoucí inflační emise papírových peněz, neboť na rozdíl od monetaristů vidí rozsáhlé přerozdělovací procesy a špatnou alokaci zdrojů, které inflace vyvolává, a přisuzují takto vyvolané úvěrové expanzi odpovědnost za vytváření hospodářského cyklu. Řešení nacházejí v přechodu k systému free banking, a to buď systému se 100% komoditním krytím (Mises, Rothbard, Hoppe, Hazlitt) nebo systému pouze částečného krytí (Hayek, Selgin, White, Dowd).

zrušení státního zasahování do cen, resp. trhů (včetně zrušení minimální mzdy)

Ať má tento státní zásah jakoukoli podobu, vytváří přebytky či nedostatky a nutně vyvolává potřebu další regulace (viz Misesovu esej Laissez faire nebo diktatura v časopise Laissez Faire, leden 1999.)

odstranění úřadů na tzv. ochranu hospodářské soutěže

Dynamické studium trhu, tj. trhu jako procesu, vede neodvratně k závěru, že tzv. přirozené monopoly nepředstavují pro trh žádné nebezpečí, jak se snaží státní úředníci dokázat, a ani existence tzv. dominantního postavení na trhu nepředstavuje pro trh nebezpečí, natož aby vyžadovala zásah státu. Naopak, jedinou institucí, která je schopna odolat dynamickým silám trhu a která představuje pro trh relevantní nebezpečí, je státem vytvořený a garantovaný monopol. Teoreticky je tzv. antimonopolní zákonodárství neospravedlnitelné. Podíváme-li se navíc na jeho historický vývoj, zjistíme, že se vždy jednalo o pouhý boj neúspěšných konkurentů na trhu ekonomickém, kteří využili příležitosti a na svého konkurenta zaútočili za využití prostředků politických. Přesvědčivý důkaz tohoto vývoje poskytují ve svých knihách rakouští ekonomové v čele s Dominickem Armentanem.. Liberální institut připravuje překlady nejdůležitější literatury z tohoto oboru.

odstátnění státního systému důchodového zabezpečení

Současný systém pay-as-you-go je nazýván velkou pyramidovou hrou, a to i předními keynesovskými ekonomy (např. Gregory Mankiwem), a není proto žádným extrémním požadavkem rakouských ekonomů skončit tento státní experiment.

radikální omezení státních přerozdělovacích programů, “podpor” výstavby bytů, “podpor” podnikání, “podpor” vývozu a podobných dotačních schémat, která pouze vytěsňují soukromé aktivity v těchto oblastech a vedou k politizaci sféry obchodu a podnikání podpora výrazné decentralizace společnosti a odmítnutí silných harmonizačních a unifikačních snah např. v podobě Evropské unie s jejími konstruktivistickými experimenty (jako je společná měna) a masovým přerozdělováním

Závěr

Rakouská škola je dynamicky se vyvíjející myšlenkový směr. Má totiž před ostatními ekonomickými školami značnou výhodu. V porovnání se sofistikovaně vyhlížejícími matematickými modely vynikne její důraz na logiku lidského konání. Rakouská škola buduje své teorie deduktivně a část jejich autorů na apriorních základech. Neztrácí proto srozumitelnost a nestává se pouhým matematickým cvičením, kterému rozumí pouze úzká skupina “vyvolených”. Rakouská škola dává smysl a na rozdíl od všech ostatních škol dokáže - díky své metodologii - potvrdit platnost svých teorií.

Literatura:

Armentano, Dominick: Antitrust and Monopoly, The Independent Institute, 1982

Armentano, Dominick.: “Antitrust Reform: Predatory Practices and the Competitive Process”, The Review of Austrian Economics, Vol. 3, No. 1

Armentano, Dominick T.: “Antitrust Policy: Reform or Repeal?”, Policy Analysis No. 21, CATO Institut, 1982

Blaug, Mark: Appraising Economic Theories, Edward Elgar, 1991

Block, Walter: “Total Repeal of Antitrust Legislation: A Critique of Bork, Brozen, and Posner”, The Review of Austrian Economics, Vol. 8, No. 1

Bastiat, Frédéric: Co je vidět a co není vidět, Liberální institut, 1999

Boettke, Peter: “Is There an Intellectual Market Niche for Austrian Economics?” Review of Austrian Economics, 11/1998

Böhm-Bawerk, Eugen von: Základy teorie hospodářské hodnoty statků, Academia, 1991

DiLorenzo, Thomas: “The Subjectivist Roots of James Buchanan’s Economics”, The Review of Austrian Economics, 1/1990

DiLorenzo, Thomas: “The Myth of Natural Monopoly”, The Review of Austrian Economics, Vol. 9, No. 2

DiLorenzo, Thomas: “The Myth of Predatory Pricing”, Policy Analysis No.169, CATO Institute, 1992

Dowd, Kevin: Laissez Faire Banking, Routledge, 1993

Hazlitt, Henry: Ekonomie v jedné lekci, Liberální institut, vyjde v březnu 1999

Hazlitt, Henry: “Free Choice of Currencies”, The Freeman, srpen 1977, dostupné na internetu http://www.fame.org/research/library/hh-005.htm

Hazlitt, Henry: “Gold versus Fractional Reserves”, The Freeman, květen 1979, dostupné na internetu http://www.fame.org/research/library/hh-003.htm

Hayek, F.A.: Cesta k nevolnictví, Občanský institut, 1991, [1944]

Hayek, F.A.: Kontrarevoluce vědy, Liberální institut, 1995, [1952]

Hayek, F.A.: Právo, zákonodárství a svoboda, Academia, 1991, [1973-6]

Hayek, F.A.: Osudná domýšlivost, SLON, 1995, [1986]

Hayek, F.A.: Denacionalizace peněz, vydává Liberální institut v polovině roku 1999[1978]

Hayek, F.A.: “The Use of Knowledge in Society,” Individualism and Economic Freedom, University of Chicago Press, 1980 [1948], český překlad ”Využívání informací ve společnosti” je obsažen v publikaci Tomáš Ježek (ed.): Liberální ekonomie, Prostor, 1993

Hoppe, Hans Hermann: Economics and Ethics of Private Property, Kluwer, 1993

Hoppe, Hans Hermann a Block, Walter: Against Fiduciary Media, The Quarterly Journal of Austrian Economics, Vol. 1, No. 1, jaro 1998

Kirzner, I. M.: The Economic Point of View, An Essay in the History of Economic Thought, Sheed and Ward, INC., Cansas City, 1976, poprvé vydáno v roce 1960

Kirzner, I. M.: Discovery and the Capitalist Process, The University of Chicago Press, Chicago a Londýn, 1985

Kirzner, I. M.: The Meaning of Market Process, Essays in the development of modern Austrian economcs, Routledge, Londýn a New York, 1992

Kirzner, I. M.: Jak fungují trhy, Liberální institut, Praha 1998

Read, Leonard: “Já tužka a můj rodokmen” ve Vybrané kapitoly z dějin ekonomických teorií, PF UK, 1999

Robbins, Lionel: An Essay on the Nature and Significance of Economic Science, Macmillan Londýn, 1935

Rothbard, M.N.: Man, Economy, and State, Ludwig von Mises Institute, Auburn University, 1993, poprvé otištěno v roce 1962

Rothbard, M.N.: Power and Market, Sheed Andrews and McMeel, Inc, Kansas City, 1977, poprvé otištěno v roce 1970

Rothbard, M.N.: What Has Government Done to Our Money, Ludwig von Mises Institute, Auburn University, 1990, poprvé otištěno v roce 1963

Rothbard, M.N.: America’s Great Depression, Sheed and Ward, Inc. Kansas City, 1975, poprvé otištěno v roce 1963

Rothbard, M.N.: Economic Thought before Adam Smith, Edward Elgar, 1995

Rothbard, M.N.:Classical Economics, Edward Elgar, 1995

Rothbard, M.N.:The Ethics of Liberty, New York University Press, New York a Londýn, 1981, 1998

Mises, Luwdig von: Human Action, New Haven, Yale University Press, 1949. Revidované vydání Human Action bylo publikováno vydavatelstvím Laissez Faire Books, New York, 1996

Mises, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut, 1998, [1927]

Mises, Ludwig von: Antikapitalistická mentalita, Občanský institut, 1994, [1952]

Mises, Ludwig von: The Theory of Money and Credit, Liberty Fund, 1981

Molinari, Gustave: The Production of Security, The Center for Libertarian Studies, Occassional Paper, květen, 1977 [1849]

Salin, Pascal: “Cartels as Efficient Productive Structures”, The Review of Austrian Economics, Vol. 9, No. 2

Selgin, George: The Theory of Free Banking, Rowman and Littlelfield, 1988

White, Lawrence: Free Banking in Britain: Theory, Experience and Debate, Cambridge University Press,1984

White, Lawrence a Selgin, George: “In Defencse of Fiduciary Media”, Review of Austrian Economics, Vol. 9 No. 2, 1996

The Review of Austrian Economics je dostupné na internetových stránkách Misesova institutu http://www.mises.org/

Policy Analysis je dostupné na http://www.cato.org/

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru