Kam stát přišel, tam je chaos

25.3.2002 Vilém Barák Přečteno 3605× Zdroj: MF Dnes

Pokud by některá z politických stran hledala volební trhák, je to právo občanů žít si po svém. Všichni lidé jsou nadáni svobodou, a to naprosto nezávisle na potvrzení nebo popření tohoto faktu Ústavou a zákony. Prostřednictvím většinové volby bývá část této svobody delegována na stát, resp. politiky. Většina ale nejsou všichni a tak přehlasovaná menšina je donucena naplňovat cíle a záměry jiných lidí (tzv. veřejný zájem), což oprávněně pociťuje jako útok vůči své vlastní svobodě i majetku. Proto by většinová volba měla být používána velice uvážlivě. Když budeme konkrétní, někteří z nás jsou např. nuceni financovat představy ministra Šlinga o dotované železnici, ministra Fencla o podporách zemědělství a podřizovat se souvisejícím zákonům, s kterými bytostně nesouhlasí. Lze diskutovat o tom, zda sociálně potřební lidé, podnikatelsky slabé firmy, horníci, hutníci, divadla, kina, sportovní kluby, hrady, zámky ….. mohou dostat peníze. Není ale přípustné, někoho nutit, a to ani většinovou volbou, platit na tyto účely pokud sám nechce.

Obecně řečeno, žádné rozhodnutí státu nevede k všeobecné spokojenosti, protože vždy jedny zvýhodňuje a druhé poškozuje. Regulace, příkazy a privilegování, toto znečištění mezilidských vztahů, které etatisté považují za pilíře blahobytu sociálního státu staví zemědělce (železničáře, hutníky...) proti spotřebitelům, pracující proti nepracujícím (dávkařům), seniory proti mladým, souhrnně občany proti státu. A napětí ve společnosti se bude dále stupňovat spolu s neschopností produktivní části obyvatel financovat šílené nápady politiků a s rostoucí nesnesitelností státní byrokracie.

Stát, ať již to bylo ve zdravotnictví, školství, dopravě nebo jinde, naprosto zklamal. Kam vstoupil, způsobil pouze chaos, nedostatek, korupci, fronty, dluhy a nekontrolované náklady. Je tedy na čase požadovat od státu svobodu zpět. Existuje několik řešení. Přemístit podnikání či úspory do ciziny, úplně emigrovat nebo zmenšit roli státu v životě lidí. Poslední varianta, pokud bude vnucována celé společnosti, je ale zřejmě odsouzena k volebnímu nezdaru. Jejími nepřáteli jsou všichni, kdo žijí z cizích peněz (dávkaři, "podnikatelé" těžící z dotací, cel a kvót, státní úředníci a politici), ti, co "přemýšlí" jenom o bulváru a televizních seriálech a nejzavilejší odpor lze čekat od zastánců tzv. sociální solidarity.

Dopřejme však každému svobodu pobírat své státní dávky a dotace, ležet na kanapi a číst co měla Britney Spears k snídani nebo kázat o sociální rovnosti. Ale ostatní musí mít svobodu jiné volby. Nabízí se myšlenka "vícerychlostního státu", kde by se občané mohli rozhodnout, zda některé služby státu budou kupovat či nikoliv. Jednalo by se o opravdu přímou demokracii, prostou nákladnosti referenda a hlavně bez nebezpečí, že většina vnutí menšině svou vůli. Vnitřní emigranti by se tedy za snížení daní zřekli reversem všech nebo části "výhod" poskytovaných státem. Např. důchodového či zdravotního zabezpečení, podpor v nezaměstnanosti, sociálních a nemocenských dávek, služeb ombusmana, dotovaného zemědělství, průmyslu, železnice, kultury, školství, přístupu k vysílání České televize a rozhlasu, pojištění bankovních vkladů a zájezdů atd. Součástí této koncepce by musel být opravdu volný vznik konkurenčních institucí, např. soukromých základních, středních a vysokých škol nebo možnost zaplatit si studium na universitě atd. Za počínání státu vedoucí k vyšším cenám potravin, inflaci, apod., které není omezeno jen na určitou skupinu občanů, by vnitřní emigranti dostávali (v optimálním případě) odškodnění. Věřím, že tento návrh na nikoho neútočí, nepůsobí nikomu újmu a není na úkor svobody jiných lidí. Vyžaduje od společnosti pouze akceptovat u části svých členů právo žít v klidu a míru jinak než ostatní.

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru