Nechte nás být (Paraziti ani nepoděkují)

7.6.2001 Vilém Barák Přečteno 3607× Zdroj: MF Dnes

7.června Den daňové svobody, příležitost ke zvolání: "Nechte nás být".

Ekologičtí aktivisté brojí proti globálnímu oteplování, kácení deštných pralesů, lovu velryb, znečišťování oceánů. Zdá se ale, že civilizace daleko dříve zahyne na přemíru socialismu, resp. sociálních dávek a skupinových výhod, které jedny dusí a druhé vede k parazitickému způsobu života. Mějme na paměti, že veškeré své příjmy v roce 2001 od 1.ledna do 6. června (celkem 43 procent) odevzdáme státu, a až následující den začneme dělat na sebe.

Podle loňského výzkumu veřejného mínění zpracovaném firmou SOFRES-Factum je každý druhý občan pro placení vyšších daní, za předpokladu, že mu stát zajistí různé sociální jistoty a bezplatné služby. Výsledek? Jedna třetina českého obyvatelstva pobírá sociální dávky, deficit veřejných financí narůstá do astronomických rozměrů, školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktura i pomoc skutečně potřebným je na úrovni zpuchřelého mocnářství. Stát, mám tím ale na mysli politiky s konkrétními jmény a tvářemi, provádí přesuny peněz od jednoho člověka k druhému za pomocí podvodu, násilí nebo jeho pohrůžkou a rozdmýcháváním lidské závisti. Kolosálním podvodem je to, že občané neví, kolik skutečně platí na daních nebo odpouští v daňových úlevách ostatním Např. při hrubém výdělku 13.289,-Kč, (průměr prvního čtvrtletí 2001) dostane zaměstnanec s jedním dítětem čistého 10.651,-Kč, ale 4.653,-Kč "odvodů", který za něj platí zaměstnavatel, není na výplatní pásce vůbec vidět. Zdanění průměrného platu činí 40,6 procent. Když natankujeme do nádrže benzín, stát má ze zaplacené ceny 52 procent. Jsou naprosto směšná vystoupení analytiků, kteří dávají do souvislosti ceny pohonných hmot se zdražením ropy nebo posílením koruny vůči dolaru, když ty jednoznačně diktuje stát. Ze stejného důvodu bychom neměli poslouchat ani úvahy politiků o kartelových dohodách mezi rafineriemi. Zloděj se vždy snaží odvrátit od sebe pozornost voláním: "Chyťte zloděje".

Občané se také mylně domnívají, že při přerozdělování dostanou z celého systému více než do něj daněmi vloží. Ve skutečnosti platí nejvíce sami sobě a na absurdním přesouvání miliard tam a zpátky profitují mocensky i finančně politici. Většina peněz také neslouží lidem k jejich blahu, ale k posílení proti nim namířené, a je samotné trápící byrokracie. Voliči dávají své hlasy hlavně politikům, tvrdícím, že je správné, když bohatší lidé jsou nuceni pomáhat chudším, tj. mají vyšší daně. Proč má někdo s ročním výdělkem deset miliónů korun platit na daních více než ten, který má příjem dvěstětisíc korun a přitom ještě čerpá sociální dávky? Oba dva dostávají stejné množství skutečně potřebných služeb státu, např. armády a policie. Progresivní i prosté procentuální zdanění příjmů je ukázkovým příkladem nerovnosti před zákonem. Pokud jsme si opravdu všichni rovni, musíme platit stejnou částku, šéf firmy jako nezaměstnaný. Demokracie prý řeší tento problém hlasováním.

Není absolutně přijatelné, aby jakkoliv velká většina rozhodla o tom, že bude na menšině páchat násilí, tedy konfiskovat jí část majetku. Nerovnost v příjmech je naprosto normální a nikdo se nesmí domáhat majetku svého bližního, jelikož se domnívá, že sám, nebo někdo jiný, má málo. Nikoliv přerozdělování, ale možnost dosáhnout svojí pílí, schopnostmi a ochotou riskovat individuální úspěch a následně užít všechny jeho materiální plody, se zasloužila v posledních třista letech o strmý růst životní úrovně obrovského množství lidí. Dnešní rovnostáři tak fakticky útočí na zdroj vlastního blahobytu.

Sociální dávky a uplácení nátlakových skupin daňovými výhodami, dotacemi a celními bariérami se tak zažilo, že nám nepřijde na mysl něco jiného. Paraziti by měli každé ráno minimálně třikrát hlasitě poděkovat svým spoluobčanům. Místo toho se každá dávka, úleva, dotace, ať již existující nebo teprve připravovaná, stává naprosto samozřejmým nárokem daným od Boha. Představme si situaci, že se někdo rozhodne stát občanem "druhé kategorie" a výměnou za nižší daně oželí nárok na sociální dávky a jiné platby ze státního rozpočtu. Nebo ještě extremnější případ, že by stát měl kompenzovat těmto "občanům druhé kategorie" náklady za "služby", které nechtějí. Za podporu zemědělství, sanaci železnice, hutí, dolů a jiných podniků, za nemožnost dostat se na vysokou školu atd. Není to možné z velice pragmatických důvodů. Parazity by neměl kdo živit a tak zákony přijaté na jejich popud a díky jejich volebním hlasům nutí ostatní setrvávat v začarovaném kruhu stále zvyšujících se daní a výdajů. Nejnebezpečnější skupinou parazitů jsou politici, protože jiným parazitům vytváří za cizí peníze příjmy a privilegia, aby se sami udrželi u zdroje příjmů a privilegií. Proto se k nim chovejme odpovídajícím způsobem. Za všechno co mají a čím vládnou, vděčí nám občanům.

Při vynucovaném přerozdělování majetku mezi "dávajícími" a "přijímajícími" již nelze argumentovat mezilidskou solidaritou, protože daně dosáhly velikosti "více než malé", a jsou tedy trestuhodné. Je načase zvolat "laissez-nous faire" (nechte nás být) a důrazně vyžadovat plnění této výzvy.

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru